Sněhové opojení 

Nádherné sněhové vločky těch nejfantastičtějších tvarů se tiše snášejí k zemi...tiše,tak tichounce... Při pohledu na okolní krajinu se až tají dech..zasněžené vrcholky Jizerských hor se monumentálně tyčí všude kolem nás, pod námi městečko Smržovka... Člověk (a zvláště městský člověk) má pocit, že kdyby promluvil,  všechna ta krása zmizí...rozplyne se...

Potichounku našlapuji a blížím se ke kynologickému cvičišti... V tom je ticho proťato ohromným rámusem, štěkot vysoký se mísí s hlubokým basem, a to vše ověnčené veselým smíchem party lidí tryská z náhle se otevírajících  dveří nízké klubovny. Dvounožci i čtyřnožci vesele hlaholí,strkají se a válejí po zemi, ti čtyřnozí se srdnatě snaží bránit své páníky - všechno v jednom chumlu - zdánlivě bez jakéhokoliv systému...ale přeci...útok se soustředí na jednu osobu a ta, i když má sníh za krkem, směje se s ostatními! A oběť už mizí pod hromadou sněhu - ale žádný ze čtyřnožců nezahálí: přes snahu dvounožců hrdinně provinilce vyhrabávají... Přeci jen to asi budou psi lavináři...

Jako šlehnutím bičem rázem krajina opět ztichne...Začíná soumrak, mráz leze do těla, proto rychle pojďme do tepla...Nenápadně se vtáhnu do klubovny a nikým nepozorována nasávám atmosféru Zimní výcvikové školy kníračů. Za stolem sedí a vesele se baví hrou v karty 10 lidí nejrůznějšího věku, na jedné z postelí sedí desetiletý Honzík a o něčem debatuje s pětiletou Janinou a v zadní části klubovny jsou uloženi dva malí caparti kojeneckého věku Filípek a Míša. Mezi tím vším se všude povalují psi - tedy pardon, knírači! Tedy vlastně skoro samí knírači.Ze spacáku na mě přeci jen vykukuje jedna hlava bez vousů - rezavá kříženka Rita. Tichounce se jí vkrádám do snu a naslouchám, co si brumlá: "...ty lidi ale nadělají rámusu...oni jsou vůbec nemožní...nejdřív celý den ztrácejí spousty čepic a rukavic a my psi, abychom jim je hledali! ... potom dokonce ztrácejí některé kamarády! - pane ... a to jsme jim teprve dobří! ... no a nakonec křičí a bláznivě se perou o nějaké pleskavé papírky ...ále co...hlavně, že v tom spacáku je to prima..." Pod Ritinou postelí dřímá velká, černá obluda...tedy promiňte páni kníračkáři, pořád se zapomínám,chci říci,že zde bystře hledí velký černý knírač - ale je to vlastně kníračí holka,jmenuje se Bessy.  O kousek dál si líže tlapky další velký knírač - říkají mu tady Jack,ale jmenuje se správně Ingo.Vedle něj dříme jeho kámoška - malá pepřanda Bettyna. Když se budeme ještě chvilku pozorně dívat,určitě nepřehlédneme dalšího pepřáka - Crise. Leží si na spacáku a v hlubokém spánku divoce míhá tlapkami ...jistě někoho zachraňuje! Ale ale, co to? Kdo to támhle krade z batohu? Ano ano, jak by ne,  to je přeci malá pepřanda Kačaba a v lupu jí vydatně pomáhá jediná přítomná černostříbřiťačka Ginuška...zřejmě se odměňují po dobře vykonané práci!

TRRRRRRRRRRRRRRR!!! Fuj to jsem se lekla!!! Ne nikdo na mě nepořádá atentát pomocí samopalu , to se jen dvounožec Pavel příšerně zasmál - zřejmě mu jde karta. Vedle stolu tiše sedí a loudí něco dobrého malý pepřák Arfík.

Ale teď už rychle pryč,než si mě někdo všimne... au... no prosím ... o co jsem to zakopla? Jejej, to je přeci ovčačka Deisina a hned vedle ní odpočívá kokršpaněl Gaston - zřejmě jsou tady u kníračů jako hosté. Šup rychle ven. Táák, venku zhluboka vdechui mrazivý vzduch a vidím, že na lavinářské soustředění přijeli i nějací otužilci, kteří bydlí v kotcích. Tiše mě sleduje beauceronka Fanča i tři němečtí ovčáci Car, Aneta a Cindy zvaná Cibulka a dokonce tu otužile leží i dobrmanka Bessynka! No prosím a pak že jsou knírači nesnášenliví! Z dalšího kotce na nás moudře hledí velká kníračka - veteránka Hajde se svojí dcerou Claudií a synem Clayem, vedle temně vrčí (proti všem pravidlům lavinařiny) velká kníračka Beata a nakonec poslední velký knírač Akim...všichni Strážci klidu. 

Tak. A tečka. Viděla jsme je všechny, všechny statečné a odhodlané hafany,kteří své pány nikdy nenechají v bryndě. A natož ve sněhu!

Zkoušky lavinových psů proběhly 29.2. a 1.3.1992, rozhodčím byl kníračkář V.Babička a po oba dny nastoupilo 10 psů. Z kníračů složili zkoušky:

ZLP1 MK Arik ze Šmoulů J.Melichar

MK Amis z Roznetu Z.Rozová

VK Bessy  Strážce klidu R.Simerská

ZLP2 VK Hajde ze Šternberské strže J.Vetešník

Soustředění se zúčastnilo 7 velkých a 5 malých kníračů.Většinou přijeli z Prahy a kvanta sněhu,která nás čekala na Smržovce, byla pro mnohé psy šokem. Pohyb pro psy byl velmi obtížný,bořili se a vyhledání předmětů vyžadovalo pravdu dobrou kondici jak psa, tak psovoda,kteý se za svým miláčkem pachtil po zasněžených pláních.Přesto,že to bylo náročné a ne každému se podařilo zkoušku složit, užili jsme spoustu legrace ... J.Malinská

3.1.2008   článek jsem přepsala s Knírače z roku 1992 - tedy z doby, kdy jsem časopis dělala já...myslím, že je pěknou vzpomínkou na doby, kdy se mohly skládat zkoušky lavinové a záchranářské i bez záchranných brigád...bylo to prima...jak pro psovody tak pro psy..škoda, že to Svaz záchranných brigád znemožnil...