Knírač...paličatý, silná psí osobnost. Je chytrý a oddaný. Knírač bývá věrným kamarádem těch, kdo podobné vlastnosti oceňují i u lidských přátel. Majitelé kníračů jsou tolerantní, přímočaří, inteligentní. Respektují svobodu druhých, nemají potřebu nikoho ovládat, dokážou naslouchat...

Chovatelskou stanici jsem založila v roce 1985 s bývalým manželem..

V té době jsme chovali malé knírače černostříbřité a chov velkých

černých kníračů jsme zahájili na feně Hajde ze Šternberské strže.Také jsem odchovala dva vrhy kníračů malých pepř a sůl , jeden vrh Kavalír king charles španělů a 6 vrhů francouzských buldočků.

Mým chovatelským cílem byli vždy knírači pracovní a tvrdí! I do budoucna bych chtěla zachovat pracovní krevní linie,i když to někdy bývá na úkor krásy a "úžasných" dlouhých chlupů,ze kterých se v současnosti na výstavách tvarují krásné kníračí postavy, jako z modelářské hlíny.

Mým snem nejsou Caciby a jiné výstavní tituly, ale mám šílenou radost z toho, když mi majitelé volají a chlubí se,že jejich knírač "udělal" skvělé body na nějakém závodě...  

Kdosi kdysi prohlásil, že se na mé psy nedá koukat...pravda, na zeleném koberci výstavní haly se asi moc moji pracáci nevyjímají...ale zato se na ně můžu hrdě koukat na závodech , beze strachu, že nedoběhnou k figurantovi,..a s nadějí, že všem ukážou, co dovede knírač...

                                                         Kde naši chov. stanici najdete?

                                                                   Klikni

                                     Vyznání

Vyznávám se dnes přede všemi z lásky,která mne už dlouhá léta souží. I když je to již mnoho let, stále ho vidím...

V mých vzpomínkách je urostlý,nádherný,odvážný,milující a věrný,tolik věrný....

V mých vzpomínkách je nejlepší z nejlepších,kteří kdy byli....

Vidím ho jako dnes,jak tiše sedí,dívá se na mne a já....já se mu vyznávám....

Strašně jsem tě milovala,můj zbožňovaný Jime. A i když jsi nebyl vždycky poslušný, byl jsi pro mne vším.Miloval jsi mne, nohatou pihovatou holku a miloval jsi mne i tehdy, když jsi mne za sebou vláčel na vodítku po kolenou....Vidíš, kolena se zahojila, já už mám větší sílu, ale ty.... ty už nejsi.

Už mne srdnatě nebráníš před každým, kdo by se ke mně přiblížil, už se na mne nedíváš svýma medovýma očima a už nikdy nebudu vyčesávat bodláky z tvých vousů....

Žil jsi jen krátce, kvůli lidské zlobě.Zlobě a nenávisti....

Snad někdo záviděl malé holce ty krásné chvíle přátelství s velkým psem....

Ale já na tebe nikdy nezapomenu,Jime,naučils mne milovat knírače se vším,

co k nim patří. Milovat to, jak jsou pyšní a přesto přátelští, hroziví a přesto milí, mazaní a přesto upřímní....jsou zkrátka moji....

Díky, Jime.....

Nikdo z nás není v podstatě normální.

A kdo by snad i byl normální, ten musí být nudný.

Je nutné být tak trochu praštěný.

Ne něčím, ale do něčeho. je jedno, jestli do aut nebo do psů.

……lézt se psem po čtyřech a říkat si „ON ZAČAL“